Vždycky jsme snili o útěku z rušného města a toužili jsme po životě na romantickém venkově. A když jsme společně vandrovali po jihu Čech, našli jsme tuto usedlost a pustili jsme se do rekonstrukce.
Dnes je Vinický dvůr rodinným penizonem, kde se
o vás postaráme buď my, anebo – pokud zrovna zase někde vandrujeme – naše již dospělé děti.
Vinický dvůr leží ve vesničce Výnězda na úpatí hory Poluška na samém začátku Šumavy.
První zmínka o Výnězdě je dochována z roku 1312. Po celou dobu své existence si zachovávala víceméně stejnou velikost o několika málo staveních. Po druhé světové válce museli vesnici její německy hovořící obyvatelé opustit, na rozdíl od mnoha jiných vesnic v pohraničí však Výnězda nikdy nezanikla.
Osada se německy označovala Winitz, což se počeštilo na „Vinice“. Tento název je zde hojně neoficiálně používán. Nemá však nic společného s vínem a vinicemi, neboť těm zdejší drsné horské podnebí neprospívá.
Vinický dvůr je usedlost s rozlehlým uzavřeným dvorem, která se ve zdejším kraji označuje německými výrazy „vierkanthof“ či „vierkanter“. Tento typ usedlostí se vyskytuje v oblasti Novohradska, Kaplicka a Lipenska. Rozšířil se k nám z Horního Rakouska.
Důvodem ke vzniku těchto velkých statků v Pošumaví bylo horské klima. Choval se zde dobytek, který bylo potřeba ustájit, a seno bylo nutné někde uskladnit. Proto se celé usedlosti zastřešovaly a zvedaly do patra.
Usedlost jsme koupili v roce 1989. Zůstála zachována, ale v některých částech hrozilo zřícení, chyběla okna.
A tak jsme se pustili do rekonstrukce, která s přestávkami probíhala v letech 1991-2006. Mnoho stavebních prací jsme dělali svépomocí či s jednotlivými řemeslníky, jen výjimečně s malou stavební firmou.
Ráz usedlosti a její vnitřní dispozice jsme se snažili zachovat. I nynější fasáda je zhotovena podobnou technikou, jako byla ta původní.
Zajímavá byla obnova dřevěné pavlače a venkovního schodiště. Nejrozsáhlejší a nejnáročnější část rekonstrukce probíhala v zadní části objektu, v bývalé stáji. Zde musely být sundány krovy, klenby a zdi byly stabilizovány železobetonovou deskou. Po položení nové střechy tak vznikly další pokoje.
Celá usedlost je kamenná, zdi zde mají sílu 0,8-1,5 m. Dvůr byl a stále je „vydlážděn“ velkými kameny. Na místě, kde se i před válkou nacházel ovocný sad, jsme vysadili nový.
Rekonstrukce byla jedno velké dobrodružství a bláznivý nápad dvou mladých lidí. Díky němu jsme získali nejen krásný domov pro naši rodinu, ale vytvořili jsme také zázemí pro hosty a turisty, kteří si stejně jako my váží pobytu v přírodě a chtějí si odpočinout od městského ruchu.
